JIZERSKÉ HORY | Kristiánov

Kristiánov

Na Čihadle

Nová Louka

Protržená přehrada

Kristiánov

"Víc než sto roků tepalo uprostřed lesů ono sklěněné srdce Jizerských hor. Dnes se již zdají kresby starého Kristiánova neskutečné, na místech, kde jen vítr vane a nízký lesík a křoviny porůstají střed mýtiny, kouří na litografiích vysoká huť, obložená polenovým dřívím. Nad hutí stojí výstavný panský dům..."

[M. Nevrlý, Kniha o Jizerských horách]

Samota uprostřed lesů (něm. Christianstal) má bohatou historii, úzce spojenou s rodem sklářů Riedelů. Patrně nejvýznamnější sklářská huť Jizerských hor tady pracovala déle než sto let. Smlouva o zřízení a provozu sklárny byla uzavřena 1. června 1775 mezi Johannem Leopoldem Riedelem a majitelem frýdlantského panství, hrabětem Kristiánem Filipem Clam Gallasem, podle kterého byla osada s hutí pojmenována.

V roce 1882 byla výroba přenesena do nové sklárny v Rýnovicích, roku 1887 huť vyhořela a spolu s ní také škola a chalupy sklářů. Nezachoval se ani panský dům, který byl vypálen při mobilisaci 1938. Varhany z kaple Panny Marie v panském domě věnoval poslední majitel panství kostelu sv. Antonína v Bedřichově (dům mu byl podle původní smlouvy prodán v roce 1890 po ukončení sklářské výroby).

Zůstala jen Liščí bouda (kdysi sklářská hospoda Fuchshaus přenesená sem po roce 1839 z Nové Louky, dnes Památník sklářství – expozice Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou), hájenka a lesní hřbitov (vysvěcen 1780), kde svorně odpočívají majitelé hutí i prostí skláři. Kristiánov je dnes křižovatkou turistických cest.

Každoročně začátkem září se však do bývalé osady na den vrací život při mariánské sklářské pouti. Tradice poutí sahá až do devadesátých let 18. století, pořádání bylo obnoveno po roce 1989.

Hutní cesta

V současnosti jen historický název, i když po ní byly převezeny stovky tun sklářských výrobků. Zajišťovala spojení Kristiánova s okolním světem. Vedla k opuštěné karlovské huti do údolí Blatného potoka, vzhůru kolem dnešní Presidentské chaty a po hřebeni do Bedřichova, pokračovala Vysokým hřebenem přes Hraničnou do Rýnovic. Po zániku Kristiánova v roce 1887 ztratila cesta význam, zvláště když koncem 19. století byla postavena silnice z Janova do Bedřichova.

Rozmezí

Nejvyšší bod Kristiánovské cesty, rozcestí turistických cest (modré z Kristiánova na Štolpišskou silnici, červené do Josefova Dolu, žluté ke Sněžným věžičkám a na Černou horu). Pojmenování bylo zřejmě přeneseno - nedaleko směrem k jihozápadu leží balvan s iniciálami a letopočtem 1822, který označoval hraniční místo frýdlantského, libereckého a smržovského panství. Až do roku 1959 tudy probíhaly hranice okresů Frýdlant, Liberec a Jablonec nad Nisou.

Pamětní deska sklářům

Dobová kresba panského domu

Kristiánovská huť na historické fotografii

Historický inzerát na Kristiánovský hostinec

Cesta na sedlo Holubníku

V y o b r a z e n í : [1] Liščí bouda (foto B. Jakoubě) [2] Kristiánovský hřbitov O k n a : Kresbu Panského domu a fotografii Kristiánovské hutě zapůjčil ze své soukromé sbírky p. Herbert Endler. Historický inzerát na hostinec, který kdysi vyšel v jedné z ročenek horského spolku, je reprodukován z internetových stránek p. Michala Bejčka.