Vchynicko-Tetovský kanál

Umělá stoka (podobně jako Schwarzenberský kanál) sloužila ke splavování dřeva z těžce dostupných horských lokalit a zlevnila dopravu dřeva do vnitrozemí. Technická památka.

Kanál byl vybudován 1799-1801 podle projektu Josefa Rosenauera. Obchází balvanité řečiště Vydry v okolí Antýglu až po Čeňkovu Pilu, které bylo pro plavení dřeva nevhodné. Kanál začíná zhruba 2 km od Modravy u bývalé osady Vchynice-Tetov (Chinitz-Tettau) u hradlového mostu přes Vydru (tzv. rechle), který plavené dřevo směroval do stoky. Zpočátku vede souběžně s Vydrou až nad bývalý dvorec Antýgl (později zájezdní hostinec, dnes autocamp), pak se obrací k Rokytě a kolem Kostelního vrchu k osadě Mechov (Mosau). Dál pokračuje pod Spálený vrch a končí v Křemelné. K plavení dřeva byl využíván až do roku 1958, i když jen po Rokytu. Celková délka kanálu je 14,4 km, výškový rozdíl 190 m, koryto je až 5 m široké, obložené kamennými deskami nebo vyzděné. Zachovalo se několik původních mostků s kamennou klenbou. Úsek kanálu od Rechlí po Mosau je od roku 1939 využíván jako přivaděč vody, pokračující potrubím do akumulační nádrže u Srní a do elektrárny na Čeňkově Pile. Projekt využití kanálu pro energetické účely vypracoval Ing. Karel Kosek.

Po celé délce kanálu vede pohodlná cesta (asfalt, štěrk), na Rokytě je možné zajet ke středisku národního parku, prohlédnout si geologickou expozici a pokračovat dál.

Tříjezerní slať

Vrchovištní rašeliniště o rozloze 5 ha v nadmořské výšce 1062 m n. m. Leží zhruba 3 km severozápadně od Modravy, pojmenováno podle 3 rašelinných jezírek, z nichž největší má plochu 7 arů a je přes 2 m hluboké. Slať je porostlá keřovitou formou borovice bahenní, několika druhy rašeliníků, lišejníků, mechů a dalšími typickými rostlinami (např. rosnatka okrouhlolistá aj.) Po povalovém chodníku vede asi 200 m dlouhá naučná stezka, která byla zřízena v roce 1978.